Pojišťovny v současné ČR

Pojišťovny-meziroční tunel  - jeden z důkladných nástrojů ruinování kapes Českých občanů:

Je zajímavé, že pojišťovny v ČR jsou vesměs ve vlastnictví zahraničních majitelů - tedy akcionářů. Tedy případný zisk těchto subjektů, o kterém se zmiňuji níže je sice státem zdaněn, ale akcionáři si jej klidně mohou odčerpat, kdy si vzpomenou. A český občan  jen aby na toto dřel.

V  České republice podniká celkem asi tak 40 pojišťoven, přičemž každá v průměru disponuje cca 1500 poradci. Tito poradci jaksi dle zákona o pojišťovnictví z roku 2004, smějí pro pojišťovny pracovat pouze na Živnostenský list, a říká se jim ,,Výhradní pojišťovací poradci – tedy zkratkou VPA“ Nad tímto má dle uvedeného zákona dohled Česká národní banka. Pokud chce poradce VPA pracovat, musí pro ČNB zaplatit licenci ve výši 2.500,-Kč. Znásobíme-li částku počtem poradců v ČR, dostaneme sumu: 150.000.000,-Kč (Stopadesát milionů korun)

Tedy 150.000.000,-Kč musí občané tohoto státu meziročně vynaložit na to, aby směli vykonávat práíci VPA, a to ještě ani nezačali pracovat. Meziročně proto, že fluktuace těchto pracovníků je poměrně značná, vzhledem k okolnostem, o kterých se zmíním později.

To ale ještě tito VPA poradci ani nezačali pracovat, a už mají takovéto náklady-tedy pořizovací náklady. Ale dále mají povinnost zaplatit si hned s zahájením svého podnikání odvod na sociální (-1890,-Kč měsíčně) a zdravotní pojištění (-1752,-Kč měsíčně MINIMÁLNĚ. Toto když sečteme a znásobíme počtem poradců VPA meziročně, tak nám jen pro zahájení podnikání vychází, že tito lidé, aniž by ještě vydělali byť jedinou korunu-musí se také řádně proškolit, tak již musí zaplatit na tyto odvody sumu součtem ve výši: 218.520.000,-Kč první měsíc – tedy ještě před tím, nežli si vydělali byť jedinou korunu ( Dvěstě osmnáct milionů pětiset dvacet korun )

Je prokázáno, že každý podnikatel, tedy osoba samostatně výdělečně činná – tedy OSVČ – ale potřebuje k tomu, aby vůbec byla v plusu-nebo aby byly její náklady a výnosy vyrovnané, mít výnos z podnikání před zdaněním ve výši 50.000,-Kč. Nutno je samozřejmě počítat s tím, že tato osoba- tedy VPA OSVČ, a každý kdo podniká, i kdo nepodniká, má prostě náklady potřebné na život. Nájem bytu, jídlo, ošacení. Tedy minimálně, pokud takový člověk bydlí v garsoniéře, nutno, aby mu z jeho příjmu zbylo 15.000,-Kč. Když se ale ohlédne pak OSVČ, v tomto případě VPA po roce své činnosti zpět, zjistí většinou, že na to, aby mohl vůbec existovat, si musel ještě peníze vypůjčit. Tedy platí zde nepsané pravidlo, že asi tak 5% VPA situaci ekonomicky zvládá, a ostatní jen jaksi ,,přicmrndávají-tedy šoupou nohama. Ale tito lidé, v zápalu své práce přijdou na to, že jejich činnost je nerentabilní až tak po cca 2 letech svého působení, kdy si řeknou: ,,Aha, tedy zkusil jsem to všelijak, ale tahle práce prostě rentabilní není“ a jdou jinam. Mnohdy jsou už bohužel předluženi, protože z vlastních zdrojů, i ze zdrojů úvěrů vlastně ,,dotují“ provoz pojišťovny. Toto dotování probíhá nepřímo. Oni nedotují přímo pojišťovnu, pro kterou pracují, ale dotují sebe, a své aktivity k tomu, aby mohli práci vykonávat. A toto je nebezpečné moderní zotročování lidí. Dáme-li to do čísel, vypadá to asi takto:

1.500 poradců VPA x 40 pojišťoven ( průměrně ) = 60.000 VPA poradců, kteří většinou, tedy z 80% platí odvody na SSZ a Zdravotní pojištění, přičemž se meziročně zadluží každý průměrně částkou 250.000,-Kč, než pochopí, že tudy cesta nevede, a zkouší následně jinou profesi-to už ale mívají tito lidé na krku exekutory.

Je zajímavé, že obvykle se zadluží u některé sesterské., či dceřinné společnosti v rámci finanční skupiny, pro kterou pracují-to jim jejich ,,chlebodárce“jaksi pokoutně umožní, tedy nikoli ,,zdravý zisk za odvedenou práci, ale zadlužování se. Tedy znásobíme-li průměrnou meziroční částku 250.000,-Kč, kterou se stihne OSVČ VPA poradce zpravidla zadlužit, nežli s touto profesí skončí, počtem poradců, vyjde suma: 15.000.000.000,-Kč ( patnáct miliard korun )

Uvedená tučná čísla jsou čísla, která občané platí, aniž by vydělali jedinou korunu !!!

A jak uvádím na začátku tohoto článku, na to, aby mohli tyto peníze zaplatit, musí vydělat 5ti násobek-tedy následně musejí vyvinout úsilí k tomu, aby vydělali 5ti násobek.

Další čísla o pojišťovnách.

Například běžně placené-tedy měsíční pojistné na životní pojištění. Téměř každý občan má své životní pojištění v ČR. Průměrné trvání jedné takové pojistné smlouvy je zhruba 6 let, z 80% všech pojistných smluv. Proto má stát zájem na regulaci pojistného trhu, aby zamezil přílišné fluktuaci pojištěnců.  Jde spíše ale o politický zájem, protože miliony nespokojených občanů, kteří ztratí své úspory nemůže žádná vláda potřebovat. Ke ztrátám dochází mnoha způsoby. Jednak občané při podpisu smlouvy očekávají víc, nežli pojistně-technická matematika jim dává a umožňuje, a právě pak tím, že občané nedodržují sjednanou dobu, na kterou byla pojistná smlouva sjednána. Důvodů, proč se tak děje, může být mnoho, tolik, jako život sám nabízí situací. A občan má výsostné právo pojistnou smlouvu zrušit, kdy se mu zlíbí-tedy při splnění výpovědní lhůty, dané pojistnou smlouvou. Vezmeme-li v úvahu, že v našem státě žije kolem 12 milionů českých občanů, a každý z nich je již připojištěn-tedy má uzavřenu již svou pojistnou smlouvu, pak, vzhledem k tomu, že průměrné pojistné činí měsíčně statisticky cca 600,-Kč na občana, vyjde nám, že občané platí měsíčně v České republice na své životní pojištění částku ve výši: 7.200.000,-Kč (SedmMiliardDvěstěMilionů korun), to celé když znásobíme 12 kalendářními měsíci v roce, vyjde nám suma: 86.400.000,-Kč ( Osmdesátšest miliard čtyřista tisíc korun ). Průměrná doba trvání pojistných smluv životního pojištění ale dle statistik činí 6 let, je tedy nutno znásobit sumu alespoň šesti, což nám dává výsledek: 518.400.000.000,-Kč ( pětset osmnáct miliard čtyřista milionů korun). No a při zrušení pojistné smlouvy po 6 letech, občan dostane zhruba 50% částky, kterou do svého životního pojištění vložil. Tedy průměrně meziročně 43.200.000.000,-Kč ( Čtyřicet tři miliard dvěstě milionů korun ) občané utratí do kapsy pojišťoven, naprosto dobrovolně. Pojišťovny jim na jejich dotazy odpovídají, že jde o pojistně technickou matematiku, ale občané tomuto běžně nerozumí, nechápou, a celkem logicky se pak rozčilují. Znásobme si ale zmíněnou utrpěnou ztrátu  občanů ve výši: .200.000,-Kč ( Čtyřicet tři miliard dvěstě milionů korun ) x 5 ( to je ta pětikoruna, kterou musí občan znovu vydělat na útratu té jedné ), a vyjde nám suma: 216.000.000.000,-Kč meziročně,  ( Dvěstě šestnáct miliard korun-meziročně) které občané tohoto státu musí vydělat-tedy vynaložit na to, aby znovu vydělali ztrátu, kterou utrpěli jen z důvodu předčasně zrušené pojistné smlouvy svého životního pojištění!!!

Jen toto představuje, že každý občan z 12milionů obyvatel, tedy i důchodci a lidé bez práce, musí znovu vydělat částku meziročně ve výši: 18.000,-Kč!!!

Můžete namítnout, že Vám uváděné propočty připadají směšné, či dětinské, ale dle mého názoru toto je jen jedna z velkých černých děr české ekonomiky, kterou je zapotřebí zacelit, a to velmi rychle. Toto je totiž jeden z významných nástrojů, jak se ruinuje a zotročuje český národ prostřednictvím nadnárodních finančních skupin, které v ČR podnikají se statutem ,,akciových společností". Jde zde o pohled na ekonomiku tohoto státu trochu jinak, naprosto selským rozumem.