Věc: Trestní oznámení na zúčastněné policisty a zaměstnance Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, a další osoby, které jsou ve spolčení v mafiozním přístupu k vyšetřování trestných činů dle trestního oznámení mnou poslaného na Vrchní státní zastupitelství dne 30.8.2013 v 8hod 32 minut  52 sek, neboť mám podezření z toho, že zúčastnění státní zaměstnanci výše jmenovaní se spolupodílejí na zkreslování vyšetřování ve prospěch osob, které se uvedených trestných činů dne 28,8,2013, jak uvádím v trestním oznámení z 30.8.2013 v 8hod 32 minut52sek, dopustili.

Kopie: Oubudsman Evropy, Oubudsman ČR, Nejvyšší komisař pro lidská práva při OSN, Mezinárodní Trestní soud v Haagu, Mezinárodní soud pro lidská práva, světovým a českým médiím.

Žádám o vyšetření a potrestání viníků níže i výše  uvedené trestné činnosti.

Krajské ředitelství policie mi oznamuje ve vyrozumění, které Vám posílám přílohou, že záležitost předává k došetření kamsi na okresní oddělení policie města Pardubic. Mám podezření, ýe se jedná o stejné oddělení, či stejný stupeň složky policie, který se zúčastnil mého přepadení a vysegregování mne z mého bydliště v ulici věry Junkové-Pardubice, obsadili tuto nemovitost, a zabrali ji, zalepili dveře domu, zámek s označením magistrátu města Pardubic, a vyměnili zámek u domu. takže ani majitel tohoto domu, pan David Konvalinka, ani já se do domu nedostaneme, aniž bychom rozlepili lepenky magistrátu na dvěřích, a riskovali tak obvinění z maření úředního rozhodnutí. toto je plně mafiánské jednání, a mám podezření na úmysl spekulativního jednání a nakládání s majetkem pana Davida Konvalinky. Mám rovněž podezření, že organizovaná skupina lidí, složených ze sociálních pracovníků, pečovatelů, realitní kanceláře, exekutorů,lékařů a ošetřujícího personálu nemocnice Pardubické, i praktického lékaře pana Konvalinky, tito všichni mám podezření, že jsou spolčeni na jeho únosu, a protože David Konvalinka ví už mnoho o páchání trestné činnosti z jejich strany, a mohl by něco povídat, myslím, že je i v ohrožení života, a vzhledem ke svému pohybovému handicapu zcela vydán na vůli této organizované mafie. Mám dále podezření na to, že David Konvalinka je jen jednou z mnoha obětí, kterou si tito mafiáni vytipovali, a na které se chtějí finančně obohatit prostřednictvím ,,budoucí" transakce prodeje majetku pana Davida Konvalinky, nebo prostřednictvím jiné transakce či spekulativního jednání s jeho majetkem. Krom toho je s panem Davidem Konvalinkou jednáno zmíněnými zúčastněnými státními zaměstnanci, dle mého názoru zcela cíleně a manipulativně jako s dementním člověkem. Měli by se stydět. Je mou povinností, jako občana, který se dozví o páchání trestné činnosti  na ni upozornit, tak to činím. Policisté policie ČR spolu s městskou policií za asistence magistrátu města Pardubic ze mně udělali z minuty na minutu bezdomovce. Nezeptali se mne, zdali mám jídlo, zdali mám peníze, zdali mám kam jít, kde spát. Jen mne prostě přepadli v mém bydlišti na adrese Věry Junkové-Pardubice, jak uvádím níže, , násilím mi vzali klíče od bytu a od domu z mých kapes, ofotili si mou nájemní smlouvu k tomuto bytu, a vystrkali mne násilím z mého bydliště, z pozemku, až na ulici, na silnici Věry Junkové, kde mne nechali, a jen na mně pokřikovali, že jsem udělal to nejhorší, co jsem mohl, když jsem volal z domu 158 a nahlásil zde policejní přepadení v mém bydlišti. Ptali se mne před domem, zdali chci toto nějak řešit. Vzhledem k tomu, ale že jednali nezákonně, a že mi i v domě policisté odmítli se mnou sepsat jakýkoli protokol, ani na oddělení když jsem je v domě o toto žádal, před domem když na mně pokřikovali, jsem jim důrazně oznámil, že si budu na ně stěžovat, ale jinde, ne na jejich místně příslušném oddělení policie. Jistě pochopíte, že když jsem přepaden ozbrojenými muži v uniformě, asi těžko si k nim a na ně půjdu stěžovat-mimochodem tito jedinci z řad policie - jsem nabyl dojmu-jsou vysoce nebezpeční - a není radno se jim jakkoli postavit do cesty-myslím si že aktéři uvedeného mého přepadení vzhledem k tomu všemu, o čeem píšu zde, se nezastaví v ukrývání své trestné činnosti před ničím, ani pře odstraněním člověka, či nastražením nějaké mafiozní léčky a jeho uvěznění. Tak toto jsou dnešní policisté České republiky. Asi jen málokomu z řad ostatních občanů se z této skutečnosti nezvedne žaludek při jejím přečtení, při jejím prožívání. Ale státní zaměstnanci z celé republiky, kteří jsou součástí této mafie riskují. Český ĺid je sice velmi tolerantní, ale již mnohokrát v historii povstal, a zvítězil nad zlovůlí ,,samozvaně mocných" . Dostali jste důvěru, bohužel nikdo z nás si nepřál beztrestnost státních zaměstnanců, a přesto je toto v ČR ve značné míře nejrůznějšími způsoby praktikováno. Proto tvrdím a celkem pravdivě, že Česká republika není právním státem, vládne zde barbarství ze strany státních zaměstnanců vůči lidu, ze strany vlády, justice a ostatní státní moci. Tato státní mafie již svou silou a způsoby jejího  uplatňování-jako je vytváření mafiozních situací v neprospěch a poškozování občanů, obohacování se na úkor jiných se tímto již ale dopouští nacismu, neboť jde o výkonnou moc státu, a její mnohdy ozbrojené státní zaměstnance, kteří se dopouštějí trestné činnosti.

Informace od Krajského ředitelství města Pardubic o tom, že jsem nějak žádal o řešit situaci mého policejního přepadení v mém bydlišti Věry Junkové-Pardubice ze dne 28.8.2013 nějaké místní, či okresní oddělení policie města Pardubic, je lež, je to jen opět sprosté manipulování a vytváření nepravdivých informací. Jak málo postačí policistovi k zahlazení stop trestného činu? Inu postačí napsat pár lží na papír,. Dělají to tak soudci i státní zástupce jak jsem se osobně přesvědčil, tak co by si toto nedovolili policisté ČR že?? Nikdy jsem nebyl v kontaktu s místními odděleními policie města Pardubice, ani nevím, kde se nacházejí. Nikdy jsem ani telefonicky, ani osobně, ani písemně nežádal prošetření uvedené trestné činnosti jiné státní zaměstnance, vyjma zde uvedených: Generální inspekce ozbrojených složek při Min.Vnitra, Útvar pro odhalování organizovaného zločinu v ČR, Vrchní státní zastupitelství Praha, Oubudsmann ČR. Dále jsem informoval mezinárodní instituce tak, jak je v trestním oznámení uvedeno. Tak opravdu nevím, jak dospělo po měsíci vyšetřování Krajské ředitelství policie města Pardubic k názoru, že jsem chtěl toto své trestní oznámení a situaci řešit na úrovni policie města Pardubic,když jasně vím, že zde provozují organizovanozu trestnou mafiánskou nacistickou činnost. Jen abychom si rozuměli- za nacismus je podle výkladových slovníků považováno takové jednání, kdy je uplatňování pouhé právo silnějšího na úrovni pudů, a také bývá spojeno s obohacováním se na úkor jiné osoby, ať již energeticky, či majetkově -  tedy NIKOLI demokraticky a pravomocně dle žebříčku společenské hierarchie, či uspořádání státu a jeho státní výkonné moci. Spíše mii toto napovídá, že si policisté chtějí tu kašičku s informacemi a došetřením záležitosti a trestního oznámení proti nim pěkně uvařit a ohřát podle svého, aby nemohli být stíháni, a ještě si něco vymyslet a nalhyt vůči mně a nakonec budou chtít stíhat oni mně-tak jak toto bývá u úpolicie v ČR zvyke. Například před lety mi naboural zaměstnanec úpolicejního autoservisu v Benešově moje vozidlo v podnapilém stavu. Protokol policie ale zněl, že jsem si to celé vymyslel, a byl jsem trestně stíhán pro pojišťovací podvod. Ale já měl svůj blatník j barvou toho vozidla uschován, měl jsem natočený video s vozidlem které mně nabouralo, a na místě nehody bylo mnoho svědků z místní restaurace. I přes to jsem byl já tím viníkem. Takž Vážení, toto není jak jistě víte náplní Vaší práce, znepříjemňovat život nacisticky občanům této země. Boží spravedlnost Vás-nikoho z Vás, nikoho na světě, nemine, tím si buďte při svém konání jisti.

 

Jiří Pelíšek

 " Přeji všem bytostem hezký život, v lehkosti, zdraví a radosti. "

(original Czech text)-minulé podání::

From: jiri.pelisek@hotmail.com
To: vkpp@mvcr.cz
Subject: Dolplněné trestní oznámení pro trestné činy spáchané ozbrojenou organizovanou skupinou státních zaměstnanců, v kooperaci státních zaměstnanců magistrátu města Pardubice
Date: Fri, 30 Aug 2013 08:32:52 +0200

Jiří Pelíšek
trvale hlášen: Dr.E.Beneše 25, 257 51 Bystřice
přechodné bydliště, odkud jsem byl násilím vystěhován státními zaměstnaci na ulici: Věry Junkové 447-Studánka, Pardubice

Pro: Vrchní státní zastupitelství v Praze

na vědomí oubudsman ČR veřejný ochránce práv

Věc: Trestní oznámení pro spáchání trestných činů omezování osobní svobody, zneužití pravomoci, loupežného přepadení ze strany organizované skupiny státních zaměstnanců policie ČR, městské policie, magistrátu města Pardubic, dále ze spáchání a spolupodílení se na spáchání předem připraveného trestného činu segregace mé osoby touto organizovanou zločineckou skupinou státních zaměstnanců, dále ze spáchání trestného činu nezákonného segregačního pronásledování mé osoby za strany organizovaných bezpečnostních ozbrojených jednotek, dále ze spáchání předem připraveného trestného činu únosu pana Konvalinky Davida z Pardubic, jeho nezákonným způsobem zbavení svobody, uvrhnutí jej do zamřížované budovy psychiatrie v Pardubicích s cílem obohatit se na jeho mnohamilionovém majetku bez jeho vědomí, bez jeho souhlasu za pomocí zneužití statutu zbavení jej z moci úřední způsobilosti k právním úkonům. Dále ze spáchání trestného činu fyzického napadení pana Konvalinky Davida z Pardubic dne 24.8.2013 a vystavení jej podmínek ohrožujícím jeho života ze strany městské policie Padubice, dále ze spáchání trestného činu ohrožení mého života tím, že mne vysegregovala výše zmíněná skupina státních zaměstnanců násilím, fyzickým přepadením a odcizením mých klíčů z mých kapes od mého nového bydliště, kde jsem měl s majitelem domu přátelskou dohodu o vzájemné výpomoci a řádnou nájemní smlouvu, a uvrhla mne tato zločinecká mafiozní skupina státních zaměstnanců zpět do bezdomovectví dne 28.8.2012 v cca 16 hodin tím, že mne násilím bez mého souhlasu vystěhovala z mého nového bydliště, kde jsem bydlel již 14 dní, vystěhovali mne bezohledně na ulici a udělali ze mně tak znovu bezdomovce, čímž jsem se stal okamžitě ohrožen na životě, protože v domě, kde jsem pobýval, zůstalo nakoupené jídlo, a na další nákup jídla nyní nemám vůbec peníze. Byl jsem vyzván výše jmenovanou organzovanou zločineckou skupinou státních zaměstnanců k tomu, abych si s sebou vzal všechny své věci, že dům se bude pečetit. Jídlo jsem však do tašky žádné si dát nestihl, protože mne vytlačili násilím z domu. A ani by nebylo reálné, abych si znakoupených surovin jako bezdomovec nyní někde na ulici vařil. Dále podávám trestní oznámení na neznámou skupinu pachatelů, kteří mne utýrávají k smrti na hladomor tím, že provozují legislativu ve státě, která nezajišťuje mi jako občanovi ČR důstojný život, ale sociální systém ČR mi vyplácí tak malou částku měíčně, ze které se prostě skromě najím, ale jen po dobu 14 dnů. Pak již nemám penízena jídlo na dalších 14 dní v kalendářním měsíci. jsem segregován ze společnosti tím, že mne stát Česká republika trvale odřezává od možnosti mít výdělek pro zajištění mého základního práva, práva na " Život ". exekučně jsou mi zabavovaány výplaty, a exekučně mám obstaven bankovní účet.

Dne 28.8.2013 ve 14:15 hodin přijela motorizovaná skupina 4 pracovníků magistátu města Pardubic ke mně domů, na adresu Věry Junkové 447-Studánka, Pardubice. S mým přítelem panem Davidem Konvalinkou, se kterým jsme se chystali jeho vozidlem zajet nakoupit a pro listovní doporučenou zásilku na poštu, dále zařizovat ve městě Pardubice kroky k oddlužení jeho pohledávek vůči jeho věřitelům. Pan Konvalinka ale těmto státním zaměstnancům na magistrát ve 13.45 telefonoval ze svého domácího telefonu, že si nepřeje, aby přijeli, že jede do města, že nebude doma. Přesto přijeli, a požádlali mně, abych jim otevřel branku do zahrady, že chtějí jít za panem panem Konvalinkou, že to mají spolu domluveno. To mi říkala paní Jansová z magistrátu, když stála spolu se třema svými kolegy na chodníku za zamčenou brankou. Vzhledem k tomu, že pan Konvalinka má vadu chůze, vyhověl jsem  jim, aby nemusel hned ze schodů jim otevírat. Pan Konvalinka se oblékal a byl již u vstupních dveří domu, chystali jsme se odjet do města, jeho vozidlo bylo již připraveno k odjezdu, jen jsme měli nastoupit. a odjet. Když v tom se výše uvedeným způsobem dostavili tito pracovníci magistrátu. Vstoupili do domu, vyvedli pana  Davida Konvalinku, a já jen slyšel, jak se brání a říká jim, že nechce s nimi nikam jet. Oni jej ale obestoupili kolem dokola, a jeden z těchto čtyř pracovníků magistrátu, pan Tajovský jej břichem vystrkal až k vozidlu, kde jej naložili a odjeli s ním. Pan Konvalinka se nezmohl na žádný větší odpor, protože má berle, a na nich má co dělat aby se udržel, když needí na invalidním vozíčku. V podstatě pana Davida Konvalinku před mýma očima proti jeho vůli unesli. Když jsem se ptal, co se to děje, kam ho odvážejí, paní Jansová-vedoucí odboru sociálních věcí magistrátu města Pardubic mi jen stroze sdělila, že jedou za babičkou pana Konvalinky do nemocnice, kde v tu dobu pobývala, a pan Tajovský mi sdělil, že je důležité, abych počkal na Davida Konvalinku doma.

Za pár minut po té co odjeli, asi tak za 20 minut-nevím přesně, přijela k domu motorizovaná hlídka městské policie. Byl jsem zrovna na zahradě, a upravoval tam ještě nějaké věci, až se pan Konvalinka vrátí, abychom společně vyrazili do města, jak jsme byli domluveni. Když jsem viděl, že před domem parkují měštští policisté, otevřel jsem branku a šel jsem se jich zeptat, co potřebují. Stroze mi sdělili, že dům se bude pečetit, že jen čekají na státní policii, a na příjezd pracovníků magistrátu města Pardubic. Byl jsem z toho v šoku. Ptal jsem se jak je to možné, vždyť mi před chvílí pracovníci magistrátu města Pardubic řekli, že jedou s panem Konvalinkou za jeho babičkou na návštěvu do nemocnice. Po té co jsem se ptal opakovaně na tyto věci, mi městští policisté sdělili, že dostali od magistrátu povel, aby dům zapečetili, že si pan Konvalinka-majitel domu a celého pozemku Věry Junkové 447 vzal domů nějakého kumpána, a že se pracovníci nebo nějaká pracovnice z magistrátu města Pardubic obává, aby tento kumpán Davida Konvalinky si nevzal do domu další kumpány, a s domem se něco nestalo. Proto že dostali od těchto pracovníků magistrátu města Pardubic příkaz k zapečetění domu pana Davida Konvalinky, na adrese Věry Junkové 447-Studánka, Pardubice. To mi přišlo jako zcela absurdní zvůle státních zůčastněných zaměstnaců. Vše jsem přetlumočil místním sousedům, kteří celou scenérii se zájmem pozorovali od svých plotů. Došlo mi, co se stalo, že pana Davida Konvalinku někam pracovníci magistrátu města Pardubic jeli uklidit, aby si mohli dokončit svou zvůli zmocnit se jeho majetku. Došlo mi to zcela okamžitě. A místním sousedům taky. Ale já znám detaily a pozadí celé této kauzy, na rozdíl od sousedů.

Jakou moc má dnes exekutor? Pan exekutor Navrátil, z Pardubic, který má zástavní právo na nemovitost pana Konvalinky z roku 2010 kvůli částce 5000,-Kč dluhu s příslušenstvím ve výši cca 15.000,-Kč?? Jakou má moc?? Má známé na magistrátu?? Nevím.

Ale babička pana Konvalinky se o něho dle svých možností starala namísto jeho rodičů, kteří se jej v podstatě zřekli po narození, když viděli, že je tělesně postižený na nohy. Že se o Davida Konvalinku starala s láskou, svědčí i fakt, že spolu jezdili ona na kole, on na tříkolce na projížďky, i přes handikap pana Konvalinky. Někdy na jaře letošního roku-nevím přesně-paní Emilie Konvalinková darovala svůj celý majetek, tedy velký dům o 10ti místnostech se zahradou panu Davidovi Konvalinkovi. Dům je v perfektním stavu. Jen co se týká vnitřní estetiky, odpovídá toto věku a možnostem paní důchodkyně, která se starala především o svého vnuka Davida. Dům potřeboval mladší sílu, která by jej pomohla lépe udržet, jako například malby interiéru a pravidelné vytírání podlahy, luxování vysavačem. To je vše. Jinak je dům v naprostém pořádku, i jeho okolí. Jen zahrada letos zůstala neposekána, protože letos zatím není k dispozici sekačka na trávu. Rovněž zaparkované vozidlo jehož vlastníkem je pan Konvalinka v garáži voní novotou, a je v naprostém pořádku, plně provozuschopné.

Letos v červnu ale babička pana Konvalinky vážně onemocněla ve svých 84 letech, a ulehla na postel-tedy matrace naskládané na sobě, na kterých spala.

Nikdo z rodiny jí nechodil prý pomáhat. Na všechno tu teď byl jen její vnuk David Konvalinka, který i přes svůj značný handicap s nohama, se o svou babičku staral. Paní Emilie Konvalinková po 32letech trvalé a soustavné péče o svého vnuka Davida Konvalinku onemocněla a ulehla v červnu 2013 na lůžko. Již o měsíc později na paní Emilii Konvalinkovou paní vedoucí sociálního odboru magistrátu města Pardubic, paní Jansová podala želobu k okresnímu soudu v Pardubicích pro zbavení svéprávnosti, způsobilosti k právním úkonům paní Emilie Konvalinkové, a současně v této žalobě žádá také zbavení způsobilosti k právním úkonům pro pana Davida Konvalinku. Tuto žalobu mi pan David Konvalinka ukázal, veškeré dokumenty, o kterých se zde zmiňuji, jsem osobně četl, neboť se mi David Konvalinka s nimi ze své vůle sám od sebe svěřil, jako svému příteli. 

Viděl jsem také rozhodnutí okresního soudu v Pardubicích o zbavení způsobilosti k právním úkonům paní Konvalinkové Emilie, které jí bylo doručeno v srpnu 2013. Lhůta pro odvolání myslím končila dne 21.8.2013, tedy v době, kdy byla v nemocnici hospitalizována, a David Konvalinka jej v bytě našel po tomto termínu. Předpokládámtedy že paní Konvalinkové vzhledem k hospitalizaci unikla možnost odvolat se proti rozhodnutí soudu, jinak by to nejspíš udělala.

Včera, když jsme se s panem Konvalinkou davidem chystali společně jeho vozidlem na poštu pro doporučený dopis, byla poslední lhůta pro vyzvednutí tohoto dopisu. Vyzvednout si jej již nestihl, protože namísto na cestu na poštu pana Davida Konvalinku unesli zjevně proti jeho vůli pracovníci magistrátu, aby jej mohli uklidit. Domnívám se důvodně, že celá akce byla magistrátem předem připravená, naplánovaná. Jestliže si ale pan Konvalinka David nevyzvedl včera dopis díky tomu že byl zbaven nezákonně svobody, a trčí teď za mřížemi psychiatrie v Pardubické nemocnici, znamená to, že tento dopis již vyzvednout nemůže a doporučený dopis poputuje zpět k adresátovi, přičemž se považuje včerejškem za doručený. Je možné ale, že se jedná o dopis od okresního soudu v návaznosti na žalobu paní Jansové-vedoucí sociálního odboru magistrátu města Parubic. Pokud se pan David Konvalinka nyní, když je držen v zajetí, byť lékařů psychiatrů na popud mafie úředníků magistrátu města Pardubic, neodvolá proti doručenému doporučenému psaní, bude po 8dnech zbaven svéprávnosti, bude zbaven způsobilosti k právním úkonům stejně jako jeho babička, protože rozhodnutí soudu nabyde právní moci. Možná je to jiný dopis, ale co když se jedná o toto? Je to hra o čas? Pár dní si jej budou podávat pana Konvalinku lékaři po odděleních, a až jim přijde echo, že můžou pana Konvalinku propustit, tak to udělají, ale bude již pan Konvalinka zbaven způsobilosti k právním úkonům. A o to magistrát města Pardubic usiluje. Díky mafióznímu předávání informací mezi magistrátem, policií, a městskou policií, justicí, díky odposlechům telefonů lze předpokládat, že toto divadlo včera zinscenovali právě proto, aby pana Davida Konvalinku zbavili způsobilosti k právním úkonům. Jsem jediný, kdo se o pana Davida Konvalinku v současné době může starat, a také jsem mu pomáhal, staral jsem se o něho. Neměl jsem před tím kde bydlet. Požádal jsem pana Konvalinku, zda by mi poskytnul přístřeší, a on přátelsky souhlasil. Požádal mně o pomoc při řešení jeho psychické a fyzické situace. Tuto pomoc mu poskytuji, a měl pan Konvalinka plán, jak vyvést svou ekonomiku k prosperitě, jak oddlužit dům, a jak jej zvelebit. Ale tím, co mu včera provedli pracovníci státní Pardubické mafie shora uvedení, mu zmařili veškeré jeho životní cíle a plány. Zbavili pana Konvalinku i jeho průvodce, pomocníka, přítele, tedy mne. Protože tito pracovníci magistrátu si mně zcela jistě prolustrovali, moc dobře s určitostí znají, z jaké situace jsem se v Pardubicích ocitnul. Pan David Konvalinka mi na krátký čas pobytu u něho zachránil život.

Když jsem k němu přijel ten den, co mu odvezli babičku do nemocnice, neměl jsem ani tušení, co se tam přihodilo, že je v nemocnici. Přijel jsem k panu Konvalinkovi vyčerpaný, hladový, a neměl jsem jinou alternativu pro život, zemřel bych jinak na hladomor, anebo jinak-nevím. Vzájemně jsme si tedy s panem Davidem Konvalinkou vypomáhali,jak to šlo. Úředníci z Pardubického magistrátu ale zřejmě usoudili, že bývalý bezdomovec, jako já, nesmí nikde bydlet, a musí zústat bezdomovcem. A tak mně nechali vyvést státní policií s asistencí aktivních městských policistů z mého současného bydliště v Pardubicích, ulice Věry Junkové z domu, ukradli mi z kapes násilným fyzickým přepadením klíče od branky zahrady a od domu, a vyhnali mne z pozemku pana Konvalinky na veřejnou komunikaci, na ulici Věry Junkové.

Přečtěte si, prosím níže uvedené prohlášení pana Davida Konvalinky ze soboty, 24.8.2013, kdy ho domů dopravil sanitní vůz za asistence městských policistů, protože mu nějací občané museli zavolat od místní věznice městskou policii, jelikož se mu rozpadl jeho invalidní vozík natolik, že mu zůstaly zaklíněny nohy. Toto prohlášení sepsal David Konvalinka po té, co jej městští policisté dopravili domů. Trochu mne udivilo, proč jim Daavid Konvalinka říká, aby nemluvili ,,o těch smrtelnejch věcech, a opakoval t třikrát. Myslel jsem, že se něco přihodilo s babičkou,ale ne, bylo to vše jinak. Městský strážník, když mne uviděl u branky, mi řekl. ..má defekt, prasklo mu kolečko. A podával mi takřka třetinu rozpadlého vozíku se slovy:,,..on má nějakej problém, mluví o smrti..." a já nato odpověděl, že asi jak má babičku v té nemocnici, tak to na neho doléhá. Po té mi David konvalinka vyprávěl zážitky z toho dne, jak uvádím v tomto jeho rukou, na jeho počítači sepsaném prohlášení:

Přepadení městskými policisty a výhružky smrtí a zabitím

 Dne 24. 8. 2013 jsem  jel  ráno brzy po vyspání, po probuzení se a snídaní na ubytovně v Pardubicích z Dukly na svém invalidním vozíku do nemocnice za svojí  babičkou do Pardubické nemocnice  na Interní oddělení - geriatrie, pokoj č. 3, 2. patro. Zde jsem přijel jak píši na svém invalidním vozíku, ke své babičce, která mě velmi schází, na ten pokoj jak píši a na toto patro. Dole v patře č. 0 v přízemí jsem vjel do výtahu na vozíku. Potom, když jsem vjel do výtahu, zmáčkl jsem prstem tlačítko č. 2, čili 2. patro.

Ve 2.  patře jsem vyjel z výtahu. Dveře výtahu se za mnou zavřely. Potom jsem hned spěchal na vozíku ke své babičce na pokoj č. 3, kde jsem pobyl a popovídal si s ní a hlavně pobrečel, jaký mám život od 8 h 0 min do 8 h 30 min. Potom jsem  se s babičkou rozloučil, popřál jí hodně zdraví a na vozíku odjel z pokoje č. 3 z 2. patra zpět přes dlouhou chodbu k výtahu. Zde u výtahu jsem zmáčkl prstem tlačítko na otevření dveří. Potom jsem vjel do výtahu. Dveře se zavřeli a já ve výtahu zmáčkl prstem tlačítko č. 0 čili přízemí.

V přízemí jsem měl již naložen velký náklad na vozíku a špatně se mi jelo. Snažně jsem prosil zde v přízemí nějakého pana Dr, aby mi zavolal sanitku na odjezd domů. Ten mi nevyhověl, tak jsem jel na vozíku s těžkým nákladem směrem k vrátnici z nemocnice ven. Trolejbusem jsem jet domů nemohl, když jsem měl tak těžký náklad a než jsem s tím dojel na vrátnici jelo se mi velmi špatně. Tak jsem dojel k té vrátnici a tam si poprosil paní, aby mi někoho zavolala

Ona mi zavolala Městskou policií č. tel 156, bílá Octavia osobní policejní služební automobil s modrými pruhy. Vůz řidila posádka 4 mužů, kteří mě ihned po vystoupení z auta začali vulgárně nadávat a vyhrožovat mi smrtí a zabitím. Řekli mi : My tě známe vole, když si jezdil na invalidní tříkolce, když jsi coural sám o holích městem venku vole. Zabíjem tě. Dovezem tě utopit vole. Hodíme tě i z vozíkem přes zdymadlo do řeky vole, nebo zhebneš pod rychlovlakem Pendolíno, který jezdí 160 km / h. Nebo tě dáme nohama na koleje vole, a Pendolíno ti urve nohy a ty zhebneš vole v ukrutných bolestech a vykrvácíš vole. Nebo další možnost vole čili ustřelit pistolí palici vole. Toto se mělo stát v sobotu dne 24. 8. 2013 v 10 h 20 min

Když mi takto hrubě vynadali s výhružkami ukrutnou smrtí a zabitím pustili mě samotného bez drže a pomoci na mém vozíku z kopce dolů. Tak jsem zabrzdil celý vozík - 2 brzdy - 1 na levé straně,  2. na pravé staně a jel jsem velmi pomalu se zabržděným vozíku hluboko dolů z z velkého kopce. Měl jsem hrozný strach z hrozného pádu, vážného úrazu nebo dokonce smrti. Tou hroznou jízdou dolů z kopce se mi porouchal a rozbil vozík. Jel jsem po chodníku z toho kopce. Oni jeli vedle mě po ulici ve svém autě a vyhrožovali mi : Za 20 min budeš doma vole, jak jsme ti to řekli, jinak tě zabijem. My jedem do hospody na pivo vole. Potom se přijedem podívat. Když nebudeš včas doma vole, zabijem tě. Tak jsem se strachem rychle odjel na autobus ke Karlovině. Tam ujel 1 zastávku a vystoupil. Potom jsem dojel navozíku na zastávku trolejbusu č. 9, na zastávku Krajský úřad. Zde jem čekal hodinu v teple na slunci navozíku na trolejbusč.9. Ten mě odvezl do ulice na zastávku Husová k věznici . Zde mi pomohl ještě pán z trolejbusu ven na vozíku. Vozík se ihned po vyndání z trolebusu ven panem řidičem úplně celý rozpadl a zaklínil mi nohy. Šli nějací mladí lidé a zavolali mi ve věznici pomoc. Tak potom zase přijela městská policie s vyhružkami zabitím a krutou smrtí a nadávkami vole i se starou sanitkou dokteré mě naložli na uplně rozpadlém vozíku, který trochu složili s nadávkami do volů, klením, vyhrožováním krutou smrtí a zabitím a dovezli mě domů.Zde mě vyklopili.

David Konvalinka

Věry Junkové 447-Studánka

Pardubice

>konec prohlášení

Včera, t.j. ve středu 28.8.2013 jsem panu Davidovi Konvalinkovi zajistil, sehnal, a přivezl domů nové invalidní pojízdné křeslo, tak byl rád, že nemusí doma o chodit o berlích. Na tomto vozíčku bych s ním býval objel jeho potřebné záležitosti, v kombinaci s použitím jeho osobního automobilu. Tuto možnost mu státní zvůle Pardubických státních výše zmíněných mafiánů ale byla odepřena. A z moci úřední teď z pana Konvalinky je vyráběn a transformován člověk mentálně postižený. On nesouhlasil celou dobu s nepořádkem, který doma měl,než jsem k němu přišel.Nechtěl ani žádnou matraci. Vadily mu pachy, co jsou v domě. Ale stará paní Konvalinková již nezvládala vše obstarat. A David Konvalinka se poslední dva měsíce staral hlavně o svou babičku. Tak je poněkud hlopué ze strany úřednice paní Jansové uvádět do žaloby o zbavení právní způsobilosti pana Konvalinku, když ani nemohl zajistit včas a pořádně úklid od té doby, co je jeho babička nemocná. Je to ale spolu s dalšími výmysly účelově zkreslit situaci v doměm obratný prvek do obžaloby, který jistě soudce ocení při odebírání právní způsobilosti pana Davida Konvalinky.

Domnívám se důvodně, že celý zde uvedený státní aparát státních úředníků je zkorumpovanou organizovanou mafií, která vedle své běžné práce provozuje i trestnou činnost. Ale na venek mají napsáno na u autech ,,domácí péče, ,,pomáhat a chránit" a podobně. Navíc mají chování, a vyjadřování hospodských povalečů.  

Udivil mne rovněž přístup ošetřujícího praktického lékaře pana Konvalinky, MUDr. Choceňského vůči němu jakožto ke svému pacientovi ze včerejšího dne, myslím zcela nestandartní.. Pana Konvalinku to také udivilo, byl z toho rozrušený. Protože pan Konvalinka má jisté zdravotní obtíže, a má nepojízdný invalidní vozík, byl jsem mu zajistit u jeho praktického lékaře minulý týden jisté zdravotní pomůcky, které běžně používá a jen bylo potřeba doplnit zásoby. Ale pan doktor Choceňský byl minulý týden na dovolené, a tak jsem jednal o záležitosti se zdravotní sestrou ve vedlejší ordinaci. Vybavila mne však zdravotními pomůckami jinými s tím, že jsou lepší, než ty, co pan Konvalinka běžně čerpá. Trochu mně udivilo, proč mu tedy rovnou běžně nedávají ty lepší. Ale nic jsem neříkal, a doručil materiál panu Konvalinkovi. V úterý 27.8.2013 jsem sháněl pro pana Konvalinku invalidní vozíka, a sehnal jsem pro něho alespoň pro zatím křesílko klozetové pojízdné v hodnotě 4.000,-Kč. Jen mi bylo řečeno paní prodavačkou ve zdravotních úpotřebách, že potřebuje poukaz od praktického lékaře, nebo od lékaře specialisty. Druhý den, tedy ráno v 9 hodin 28.8.2013 ve středu, jsem šel pro poukaz k ošetřujícímu lékaři pana Konvalinky k panu dooktorovi Choceňskému pro ten poukaz na klozetové křeslo pojízdné, s tím, že když poukaz dostanu, hned pro vozíček domácí pojedu.

V ordinaci doktora Choceňského se ale začalo dít něco divného. On mi řekl mezi řečí: ,, ..mají ho pana Konvalinku odvézt do nemocnice, je to domluvený, volali z magistrátu, je to už zařízený, přijede pro něj sanitka." A tím to mělo jako skončit. Pan doktor utrousil tuhle větu, a snad si myslel, že již více o tom nebude řeč. Ale nechápal jsem tu větu. Myslel jsem, že má pan Konvalinka být hospitalizován kvůli jeho fyzickému zdravotnímu stavu. Zeptal jsem se proto: ,,no a jak dlouho myslíte, že by tam mohl Davit být v té nemocnici?" Doktor Choceňský mi odpověděl:,,ne on tam jde na geriatrii jen na kontrolu" Nechápal jsem jen, že David Konvalinka o tomto není informován. Tak jsem mu po příchodu domů přetlumočil, co mi jeho lékař říkal o tom odvozu do nemocnice. Začal se pan Konvalinka zajímat o to, kdy že pro něho přijede sanitka, a kdy v kolik hodin má být na té geriatrii. Podivné však bylo, že jeho ošetřujíécí lékař mu tuto informaci nezodpověděl, i přes to, že se jej David Konvalinka opakovaně ptal. Jediné, co mu lékař pan Choceňský sdělil, bylo, ať si pro tuto informaci zatelefonuje na magistrát Pardubic. Volal tedy na magistrát několikrát, ale opět byl odkázán jinam. Volal tedy zpět po polední pauze panu doktorovi Choceňskému aby mu podal informaci, kdy má jet tou sanitkou na tu kontrolu. Pan doktor Choceňský mu ale odpověděl toto:,,Zavolejte těm sestrám, co k Vám jezděj Vás ošetřovat, ať mi zavolají, já jim to řeknu, a pak se zeptejte jich." Po tomto telefonátu byl pan David Konvalinka doslova zdrcen z toho, jak s ním je jednáno. A já si kladu otázku: ,, to je i jeho ošetřující lékař vmanipulován do této mafiózní mašinérie rozjeté magistrátem města Pardubic paní Jansovou, proti panu Konvalinkovi Davidovi, s cílem zmocnit se jeho majetku tím, že jej za každou cenu nutně a co nejrychleji zbaví svéprávnostii, způsobilosti k pávním úkonům???" Ale vzhledem k tomu, čeho jsem byl svědkem, jak s panem Konvalinkou mluvil a jednal i jeho ošetřující lékař, pan Choceňský, si musím odpovědět, že bohužel ano. I on je součástí této mafiózní skupiny, co usilují v podstatě Davidovi Konvalinkovi o jeho život. Chtějí z něho vyrobit úplného ubožáka, ktzerý o sobě vůbec v ničem nemůže rozhodnoput, a to jen proto aby zamaskovali skutečnost, že místní realitní mafie ve spolupráci s ostatními aktéry se prostřednictvím již zajisté plánované dražby domu pana Konvalinky korupčně napakují na této transakci. Jsou jak utržení z řetězu, a již neznají ani základy lidství. Jednají jak zběsilí, protože jsem jim tam stál v cestě jejich korupčních plánů. Tak mne vystěhovali na ulici, a udělali ze mne násilím s použitím státních ozbrojených složek ministerstva vnitra a městské policie opět občana bezdomovce. A z pana Konvalinky vyrobili tímto způsobem a jeho uvězněním v psychiatrii nemohoucího člověka, který je totálně nyní již závislý jen a pouze na těch lidech, kteří jej unesli, protože já již s nařízením policie pod jejich pohrůžkou že mne zkriminalizují jako lupiče, kdybych se do svého nájemného bytu znovu vrátil, když tam pan Konvalinka teď není, nemohu v domě na něho čekat až se vrátí z nemocnice, protože by mně s největší pravděpodobností nezákonně policie zatkla, a dle sdělení příslušníka policie který se zúčastnil násilného oloupení mne o klíče od domu, by tento policista prý se mnou jednal jako s někým, kdo se do domu vloupal. A to všechno i přes to, že jsem všem zúčastněným na místě se proukázal svým platným občanským průkazem, a platnou nájemní smlouvou, podepsanou majitelem pozemku a nemovitosti, kde mám své nynější zatím přechodné bydliště, i když jsem byl z něho násilím policií a státními orgány vystěhován proti mé vůli na ulici. Po té, co jsem policistovi státní policie předal k nahlédnutí svůjobčanský průkaz, a nájemní smlouvu, si tuto nájemní smlouvu  tento policista ofotil digit.fotoaparátem, pak mi ji vrátil spolu s obč.průkazem. Šel jsem i uklidit tyto dokumenty domů, a branka na zahradu byla stále zamknutá. Jeden z příslušníků městské policie ji přeskočlil, a přilítnul ke mně, začal mi fyzicky brát můj klíč od domu, který jsem měl připnutý na kalhotách, takže mu to nešlo, tak mi tam za to tahal. Nemohl jsem se fyzicky ubránit takové ozbrojené přesile, co se tam sjela na místo. Klíč jsem mu tedy pod nátlakem dal, a druhý klíč, od branky na něj státní policista pokřikoval, že jej mám v zadní kapse u kalhot. Tak jsem mu jej také dal. 

David konvalinka touto policejní razií, tím, že jsem byl násilím vystěhován z domu, a byly mi zcizeny policií a městskou policií klíče od domu, tak ztratil jediného člověka, který mu mohl pomáhat, a který mu fakticky pomáhal žít. Tedy zbavili pana Konvalinku státní zaměstnanci mne, jakožto člověka, který mu pomáhal žít. Nyní je tak úmyslně strategicky, myslím magistrátem města Pardubic, paní vedoucí odboru sociální péče, paní Jansovou vmanipulován do situace, kdy si již nemůže vybírat, a musí se podvolit všemu, co mu naservírují ti, co jej unesli a uvěznili na zamřížovanou psychiatrii Pardubické nemocnice. Je tak ale zároveň zbaven práva postarat se o své finanční záležitosti, které, jak vím, chtěl dát do pořádku. Protože magistrát, ten má strategii vypořádání úhrad drobných dluhů, které David Konvalinka má, jasnou. A tou strategií je dražba nemovitosti, její prodej, samozřejmě že se pak zúčastnění mezi sebou podělí o zisk. V realitní hantýrce se tomuto říká ,,tipařská provize" Toto je můj intuitivní osobní názor. Nikoho nepomlouvám, jen vyjadřuji své pocity a svůj názor občana. A povinností orgánů činných v trestním řízení, je, myslím, tyto indicie všechny prověřit, a eventuelně zabránit případnému korupčnímu jednání, jak zde uvádím. Problém takovéhoto majetku dnes je nejspíš ten, že se za reálnou skutečnou hodnotu dá prodat jen ztěží, protože občané nemají zpravidla tolik peněz pohromadě, a prodej nemovitostí obecně stagnuje. Navíc je zde krásná velká zahrada s ovocnými stromy, přístavky, garáž, 2x kůlna, plyn, a je to dům ve městě. Dle sdělení pana Davida Konvalinky je hodnota jeho majetku ve výši 7milionů korun. Pokud vím, co mi říkal, prodávat, ani rozprodávat svůj majetek neuvažuje, spíš by jej rád zvelebil, a zčásti využil podnikatelsky, aby se dostal ekonomicky z mírně záporných čísel do čísel příjemně pozitivních. A zúčastnění aktéři výše zmíněné razie na adese Věry Junkové 447 dne 28.8.2013 , která trvala od cca 15 hodin do cca 17hodn, zejména pracovníci magistrátu, jsou si moc dobře vědomi toho, že když teď již v domě na uvedené adrese nepobývám z důvodu výhrůžek státní policie o mém kriminalizování, kdybych tam byl, že nemohou ani pana Konvalinku tam pustit z nemocnice zpátky domů. Protože on je invalidní na nohy, a má průkaz ZTP / P . Tím P za lomítkem jsem mu byl doma já. Nyní ale, když mi policie zakázala tam být, už se pan Konvalinka domů nejspíš svobodně sám nepodívá, protože úředníci mumusí zajistit průvodce, nesmí jej ponechat samotného. A proto celé to divadlo. Zbavili pana Konvalinky jeho sv.obodného rozhodování, zbavili ho jeho dosavadního života, násilílím, lstí ho vmanipulovali do zamřížované psychiatrické kliniky v Pardubické nemocnici, a zřejmě mafiózně čekají na to, až pan Konvalinka propásne termín odvolání proti rozsudku okresního soudu v Pardubicích ohledně ztráty jeho způsobilosti k právním úkonům(toto je indicie, ale je velké riziko, že by se toto mohlo takto přihodit). Jeden z policistů státní policie mi při éto policejní razii sdělil, že pan David Konvalinka je napůl dementní. Nikdo v ulici si to ale nemyslí. Ani já ne. Je to inteligentní člověk. Ale když se dostane do stresu, když jej například ozbrojení 4 městští strážníci pustí z prudkého kopce dolů na jeho invalidním vozíku a nedrží jej, při tom mu vyhrožují zabitím, tak věřím tomu, že v takto vyhrocených situacích může jednat zkratově, stejně jako by asi jednal každý člověk v takové situaci. U pana Konvalinky se několikrát denně, minimálně 2x denně objevovali pracovníci pečovatelských služeb. Vždycky mne tam viděli, bavili jsme se, pomáhal jsem jim a panu Konvalinkovi když potřebovali. A i přes toto všechno, a že byli informováni o mém pobytu na této adrese, mne tito úřednci sociální péče města Pardubic prostřednictvím paní Jansové, mě nazvali kumpánem, s nutností mně vystěhovat s domu. S babičkou Davida, paní Emilií Konvalinkovou se také známe, a pokud vím, vřele mně zvala, že mohu kdykoli zde být. Paní Jansová ze sociálního odboru magistrátu města Pardubic si ze své práce dělá svůj majetek, a chová se jako na divokém západě. A městská policie, pokud je mi známo, velmi úzce spolupracuje mimo jiné s magistrátem. Jak je možné, že si jsou sebou tito  státní zaměstnanci tak jisti, že si toto vše bezostyšně dovolí? Možná jsou si jisti tím, že já již brzy zemřu na hladomor, kterým jsem nyní tátem česká republika týrán, a bude ode mne klid. Ale vím, že jim to nedělám jednoduchý, zatím dýchám.

Spravedlnosti a práva se občané české republiky zřejmě ještě po dlouhou dobu nedočkají.

Jiří Pelíšek

Stát Česká republika nedodržuje ustanovení dokumentu Deklarace lidských práv, který podepsala, a zavázala se jej tak beze zbytku dodržovat pod sankcí trestního stíhání v případě porušení ustanovení tohoto dokumentu. Deklaraci lidských práv stát Česká republika zejména nenaplňuje v bodě, kdy musí občanovi sociálními dávkami dorovnávat jeho příjem na úroveň, která bude s to zajistit mu důstojný život. Stávající sociální systém dělá z lidí, kteří jsou na něm závislí, naopak umírající zoufalce a bezdomovce. Toho pak například zneužívají různí státní zaměstnanci ve své zálibě týrat své spoluobčany z moci úřední.Spočítal jsem, že minimální reálný příjem občana České republiky, je 15.000,-Kč reálného existenčního minima na občana a kalendářní měsíc, tak, aby byla dodržena ustanovení deklarace lidských práv v tom, že každý občan má právo na důstojný život.

** Při policejním zásahu a vniknutím plicie ddo domu i přes můj nesouhlas, jsem žádal policisty o sepsání protokolu o tom, že nesouhlasím s tím, aby mně vystěhovali. Státní policista který se účastnil nedovoleného vniknutí do domu, mi toto odmítnul. Požádal jsem ho tedy, aby mne odvezl na policejní sttanici, kde by mohl být proveden zápis o tom, že nesouhlaím s mým vystěhováním. I toto mi státní policista v domě, který mně vypovázel násilím z mého bydliště odmítnul. Okamžitě jsem proto volal 158, a celou záležitost jsem nahlásil jako ozbrojené přepadení policistů, s cílem mne násilí vystěhovat, a vysvětlil jsem na lince 158 situaci. Službukonající policista mi jen sdělil po telefonu, že mou zprávu o celé záležitosti předá dál.

Pak jsem se plicistů ptal, kam pana Konvalinku odvezli. Státní policista, který se zúčastnil raie v domě, mi jen stroze odpověděl: ,,Co je Vám do toho" a tím jsem měl být odbytej. Venku na ulici, zatímco policisté ještě něco dělali kolem domu, jsem chvíli hovořil s místními sousedy naproti přes ulici.

Pak jsem odjel do nemocnice, zeptat se na kterém oddělení David Konvalinka leží. o a na informacích mi  řekli, žeje na psychiatrii, a popsali mi cestu, s číslem pavilonu.

Když jsem tm došel, našel jsm pana Konvalinku na tomto oddělenív kuřárně. Prakticky okamžitě, jak mně uviděl , říká:,,prosím odvezte mně domů já tu nechci být. podepíšu revers". Tak to na propůjčeným kolečkovým křesle jel říct doktorovi. Zdálky jsem ale slyšel sesru, jak volá na doktora ohleně mne: ,,...tako ho vyprovodíme?..."Mezitím došel lékař psychiatr, takováý hodně s vousy, strnulý, a sestra muříká:,,jdete navyšetřovnu?" a lékař odvážel beze slova pana Konvlinkuna vyšetřovnu. A já se ptal, a proč na vyšetřovnu? A sestra mi odpověděla:,,No k lékaři do ordinace, tak na vyšeřovnu. Zvedl jsem se tedy že tam ůjdu také, ale lékař za Davidem Konvalinkou zavřel dveře vyšetřovny, a šel mne násilím, za pomocí dašího personálu, který mezitím došel na místo, vyprovodit ze dveří. Nedbal i na to, že jsem mu říkal, že jsem taky nemocnej, a že volám na linku 158 ? Proč si tu na Pardubicku nechají všechno občané líbit?

Takže se tento lékař na psychatrii, dne 28.8.2013 v 19:00hod. dopustil trestného činu omezování osobní svobody. Ale zároveň pana Ddavida Konvalinku podvedl, když jej s vozíčkem odvezl do místnosti-do vyšetřovny, a zavřel za ním dveře, aby si pan Konvalinka nemohl stěžovat, ale udělal to tak, jako že jsme si oba s p. Konvalinkou si říkali, co jsme spolu prožili. Až příště bude mluvit paní z magistrátu města Pardubic o mně se svým okolím jako o kumpánovi, měla by si nejdříve tato paní plivnout pod nohy, aby si viděla dál, než na špičku nosu.

Shrnutí:

dne 28.8.2013 ve 14:15hod. zorganizovala vedoucí sociálního odboru magistrátu města Pardubice paní Jansová spolu se svými klegy únos pana Davida Konvalinky z Pardubic, kdy jej proti jeho vůli unesli z jeho domu, umístili jej proti jeho vůli na psychiatrické oddělení pardubické nemocnice, a nechala dále tato pracovnice, paní Jansová se svými kolegy pár minut po povedení tohoto únosu telefonicky nad rámec svých pravomocí obsadit policejně majetek pana Davida Konvalinky, mne jako jeho současného průvodce, kdy mujiž 14 dní pomáhám žít, násilím nechala touto policií odstranit z domu pana Konvalinky a to i přes to, že jsem jim i paní Jansové ukázal řádnou nájemní smlouvu. Policista ji nebral v potaz, a vytlačili mně násilím z mého bydliště. Pan Konvalinka disponuje mnohamilionovým majetkem, a není jako jeden z mála občanů ČR zadlužen. Pokud vím, jeho majetek je exekučně obstaven kvůli dluhu 5000,-Kč, a dalších cca 10.000,-Kč dluží za sociální služby. Toť vše. Není nejmenší důvod mu takovouto zvůlí obsazovat jeho majetek. Je dospělý a svéprávný. Chce být doma, ne v nemocnici. Byl k Vám přivezen bez předchozího upozornění pod záminkou, že jej vezou za babičkou na návštěvu, což mupři násilném odvozu zjeho domu i mně pracovníci magistrátu tvrdili. Z domu jej pracovníci magistrátu vyvedli proti jeho vůli s tím, že mám na něho počkat doma. Místo toho ale jej uvěznili na Vašem psychiatrickém oddělení, které s magistrátem velmi ochotně a úzce spolupracuje, jak jsem zjistil.
Pan Konvalinka chce domů. Rád bych mu vyhověl, a vzal jej dnes domů.
 
Ve středu když jej přivezli, jsem večer zjistil, kde pan Konvalinka David je, a zašel jsem za ním v 18:50hod. Okamžitě mne prosil ať ho odtamtud odvezu. Říkal lékaři a sestrám že podepíše revers, že chce domů, že tam být v nemocnici nechce. Lékař přišel, jako kdyby s námi chtěl zahájit jednání, pod touto záminkou pana Davida Konvalinku převezl na vyšetřovnu, ale místo toho aby mi tam umožnil také vstup, zavřel za panem Konvalinkou dveře, a mne okamžitě fyzicky násilím ve spolupráci s kolegy a kolegyněmi vystrkali za hlavní vchod a zavřeli za mnou. Takže pan Konvalinka byl ten den znovu podveden, tentokrát lékařem psychiatrie. Čekal v místnosti až přijdeme, místo toho se ale již dočkal jen toho, že se s ním nikdo o jeho právech nebaví, a nikdo je nerespektuje. Pan Konvalinka není rychle se pohybující, je to invalida, vozíčkář, špatně chodí. Lékař hrubě zneužil jeho onemocnění, a odvezl jej mimo prostor, kde mělo proběhnout jednání o propuštění Davida Konvalinky z nemocnice. Lékař zneužil Davidovy nepohyblivosti k tomu, abyy takto hrubě potlačil jeho práva. Okamžitě jsem celý incident hlásil na linku 158.
 
Provedl jsem v této záležitoti řadu trestních oznámení, záležitostí se již zabývá Oubudsman, informován je i komisař pro lidská práva při OSN, a evropský soud pro lidská práva. Informoval jsem také vnitřní odbor kontroly policie ČR o této státní zvůli..
 
Požádal jsem vedení nemocnice dnes, aby mi neprodleně sdělili, jak dlouho hodlají pracovníci pardubické nemocnice držet pana Konvalinku proti jeho vůli ve svých prostorách s tím, že jsem připraven si dnes pana Konvalinku dle jeho přání vyzvednout z nemocnice a odvézt jej domů.           

Jiří Pelíšek

 " Přeji všem bytostem hezký život, v lehkosti, zdraví a radosti. "