Vrchní státní zastupitelství Praha- presidentce, a pražské kanceláři

28.07.2013 11:39

Dobrý den, obracím se na Vás se žádostí o spravedlnost. Jako laik si pod tím představuji, že soudy v ČR se budou řídit právem, nikoli pouze svým pocitovým a jiným rozpoložením při jednáních  rozsudcích, bez emočních vlivů na rozsudek, a bez dalších, jako je snaha mučit, týrat, šikanovat souzeného.
Mým pochybením bylo a je, že jsem se zadlužil, že jsem, stejně jako  většinová část české populace mé generace, nezvládl svou ekonomiku tak, abych přežil já má rodina bez zadlužení se. Uznávám, v tom jsem udělal chybu. A také v tom, že nejsem schopen řádně a včas všechny své dluhy platit.  
Ale jako dlužník pořád zůstávám člověkem. A tudíž se mnou musí být jednáno a zacházeno dle mezinárodně ratifikovaných úmluv o lidských právech, které se i Česká republika zavázala pod sankcemi trestního stíhání plnit.
Není možno aby si státní úředník, jako soudce, exekutor, policie a jiní řekli: no, ať zemře, neměl mít dluhy. To by mohla zemřít 90% část obyvatel mé generace téhle země, jelikož jsou předluženou skupinou obvatel.
A pokud takto státní zaměstnanci uvažují, a beztrestně mohou uvažovat, pak nežijeme v právním státě, a ve státě s barbarským státním  zřízením na všech úrovních. 
Při rozhodování, při rozsudcích, musí soudci při jednáních i při rozsudcích dodržovat lidská práva.
 

Mým právem, i když jsem dlužník, jako právem občana mimo jiné je:
 - mít možnost být ve své rodné zemi pracujícím občanem
- dostávat zasvoupráci odměnu, kterámi umožní žít důstojným životem, a v  případě, že by tato odměna byla nižší, dostávat dorovnání od státu v podobě sociálních dávek, a to do SKUTEČNĚ A REÁLNĚ existenčního minima občana ČR. Jestliže je minimální náklad na život občana ČR ve výši 15.000,-Kč (osoba osamocená bez příbuzných), pak přece není v pořádku nazývat existenčním minimem částku 2200,-Kč a prezentovat tuto částku jako oficielní existenční minimum občanům ČR. Pokud toto politici a zástupci státu, úředníci dělají tak jde dle mého názoru podvod na občany ČR,a jde o zneužívání pravomocí, jde ale také o týrání a mučení občanů, protože žít z takovéto částky se kvalitně nedá, a důstojně také ne. Leda tak občané pobírající takovéto existenční minim mohou jít leda tak zemřít. Žít se z této částky celý měsíc rozhodně nedá.

- když se podíváte dnes aktuálně na inzeráty nabízející podnájem, nebo nájem, zjistíte, že nejlevnější samostatné bydlení pro dospělého člověka, tedy pro člověka, který žije normálním partnerským životem, má například i dvě děti, pak i když se hodně uskromní, a půjde bydlet do garsoniery, se částka, kterou zaplatí na nájmu měsíčně pohybuje kolem 10.000,-Kč. Za jídlo pro sebe zaplatí občan měsíčně minimálně 4000,-Kč, a na ošacení by mu mělo zbýt tak 1000,-Kč měsíčně. Z uvedeného je zřejmé, že když občan ČR nemá příjem 15000,-Kč, prostě nutně je na cestě předčasné smrti. Jestliže občanovi ČR je dlouhodobě upíráno vydělat si částku, která je reálným minimem pro přežití, a jestliže je takto postižena větší část populace, pak jde dle mého názoru o autogenocidní politiku státu, vůči vlastním občanům. Jestliže stát Česá republika neumožňí nějaké skupině populace vydělat si tak,  aby ze mzdy šlo uhradit nájemné, jídlo a ošacení, nutí pak tímto stát Česká republika tuto část svých obyvatel k tomu, aby se zadlužili, aby mohli důstojně žít, aby vůbec mohli přežít. Tito občané si berou různě pak půjčky, aby si zachránili život, aby měli na jídlo, na bydlení a ošacení, tedy aby měli na základní lidské potřeby občana v právním státě. Jistěže jsou ve světě lokality, kde lidé žijí v tlupách, kde pak vzhledem k absenci socálního zázemí rozhazují své výkaly v igelitových sáčcích do vzduchu, s tím, že tyto pak dopadnou na hlavu jejich souseda, a soused toto dělá také, takže jaksi igelitové tašky s výkaly přistávají narůzných místech zdejších obyvatel mnohokrát denně, a roztáčejí se vzduchem a rozhazují dál a pořád dokola. Možná, že k takovémuto životu česká společnost díky své vládě,  díky politice státní moci směřuje.
Ale je také možné, že toto češi nechtějí, a že by mohla vzniknout občanská válka.

Samozřejmě, že občan, když bojuje ekonomicky o přežití své, svých blízkých, se kterými sdílí společnou domácnost, svých dětí, když nemůže vydělat dostatek peněz pro zabezpečení chodu své rodiny, své domácnosti, nechce aby se mu rodina rozpadla, nechce nechat zemřít své blízké, nechce sám skončit na ulici, ani nechce aby tam skončlili jeho milovaní , jeho děti, nebo aby děti musely být odebrány. A tak si v zoufalství sežene peníze na další měsíc jinak, někde dle svých možností si vypůjčí. Ale se splácením je pak samořejmě potíž, jelikož dlouhodobě prostě není možno zajistit nutné minimum pro přežití své a rodiny. Toto je klasický model české rodiny, která směřuje k předčasné záhubě. Členové to vědí, jsou zoufalí , ale snaží se žít, snaží se na to nemyslet. Bohužel příští měsíc se situace plateb a půjček nutně opakuje. Je to taková už rakovina ekonomiky této rodiny, stejně nakonec tato nemoc celou  rodinu udolá.  Rodina, rodiče, příbuzní se snaží finančně i jinak vypomáhat, ale nakonec jsou všichni vyčerpaní, a mladá rodina, která chtěla mít hezký a zdravý život se rozpadá. Zpravidla muž končí na ubytovně mezi ožraly, mezi lůzou, která o sebe nedbá, a žena s dětmi-nebo bezdětná, má-li štěstí stihne se uchýlit k jinému partnerovi, od kterého očekává, že se o ni postará. Je to takový přirozený pud žen, očekávat, že se o ně muži postarají, který má kořeny v pravěku,, kdy muži ulovili kořist, a přinesli ji domů ke zpracování. Bohužel ale pravěk už není, není koho na ulici ulovit. Místo toho zde žijeme v Českém modelu ekonomické rakoviny, kterou nám nadefinovala politika státní moci České republiky, kde sociální dávky, a mnohdy ani mzda prostě nestačí na základní životní potřeby jednotlivce. Jde o tzv. bastl, kerému se říká sociální systém. Ale do sociáního systému má tento bastl velmi daleko. Svou složitostí tento bastl maskuje svou neschopnost zajistit občanovi České republiky jeho lidská práva, zakotvená v Deklaraci lidských práv a svobod,  v Úmluvě proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání.
Státy Evropy včetně české republiky se ale k jejich dodržování zavázaly, a to pod trestním stíháním při jejich porušení.  
Pokud občanovi dlouhodobě jsou upírána lidská práva, může z toho onemocnět, i zemřít. A pokud nějakým způsobem je nějaké skupině obyvatel odsávána státní mocí ČR například takto jejich esence života, životní síla, možnost rozvoje, pokud jsou takto vmanipulováni k předčasné záhubě, jsou z toho nemocní, pak už toto potlačování lidských práv je jejich sprostým, hyenovitým týráním a mučením ze strany vlády a pracovníků státní moci ČR. 
 
Je jasné, že věřitelé chtějí zpět své peníze z úvěrů. A tak, když se nemohou domluvit s takovým dlužníkem, který má úplně jiné starosti, starosti o holé přežití své a svých blízkých, obracejí se věřitelé na soud, na exekutory.
Když ale ani soudy ani exekutoři nezajistí dužníkovi, aby měl měsíčně peníze na jídlo, na důstojné bydlení, na ošacení, jak uvádím výše, a slepě a celkem bezhlavě a nelítostně chrlí pak rozsudky a rozhdnutí o blokaci mzdy občanovi, zároveň mu obstaví exekučně jeho banovní účty, jedná se o vědomou snahu o fyzickou likvidaci dlužníků, s cílem je před smrtí týrat a mučit.
 
Díky výše citovanému  autogenocidnímu politickému systému, a díky výše citovaným praktikám a jednáním ze strany pracovníků státní moci, jako soudci, exekutoři, pracovníci Justice ČR tak dochází k třídní segregaci větší skupiny obyvatel ČR.
Stát Česká republika jde ve své autogenocidní politice, ve své autogenocidní vizi tak daleko, že takto poškozenou skupinu obyvatel dále segreguje ze společnosti až  na úplný okraj společnosti, a pak ještě dále, až do úplné likvidace z prostorů ČR, a tím vlastně již odebíraji pracovníci státní moci ČR těmto segregovaným občanům poslední zbytky jejich životní esence a síly, tedy jsou pak totálně jejich duše segregovány z lidský chtěl. Prostě stát se snaží uklidit po sobě špinavé, ekonomicky slabé, zapáchající neupravené občany a jejich těla tak, aby nebyla vidět, a aby se nemusel o ně nikdo starat, aby péče o tyto jedince nestála stát peníze. A taky po sobě zahladil stopy po autogenocidní politice. Proto většina takto postižených obětí těchto trestných činů, tedy trestného činu autogenocida, příprava autogenocidy, třídní segregace a její příprava, jsou ze strany pracovníků státní moci různě kriminalizováni než zemřou. 
 
Všichni, kdo se na této trestné činnosti, tedy na autogenocidě obyvatel České republiky a na jejch následné segregaci jak výše zmiňuji podílejí, nebo v minuosti podíleli, ať jsou potrestáni. Volám po spravedlnosti.
 
A všichni, jimž bylo ukřivděno, ať jsou rehabilitováni.
 
Stát Česká repubika mi prostřednictvím soudců, exekutorů a dalších subjektů odebírá víc jak 10 let veškeré moje příjmy a zároveň mi blokují bankovní účty Po celou tuto dobu se tedy většinou nedostanu ke svým penězům za vykonanou práci. Tím mne státní úředníci vmanipulovali do situace, že nemohu být nikde zaměstnancem, protože bych zemřel hlady. Již přes 10 let mi  nenechávají tito pracovníci státní moci ČR žádné peníze na mé záklaní potřeby. Jsem nyní z toho vážně nemocen. A teď mne tito úředníci státu trestně stíhají za neplacení alimentů. Chtějí mne potrestat za to, že platím málo, nebo nic. Ale já ty peníze nemám, protože mi je celá dlouhá léta odebírají v plné výši a nenechávají mi nic ani pro to abych mohl já žít, abych měl na jídlo.
 
Jsem nyní již segregován do prostorů lůzy, která o sebe nedbá, do prostorů ulic, nemám střechu nad hlavou, jsem vážně nemocný a nemohu se řádně léčit, protože nemám peníze na léky,  zdravotní pomůcky, které jsou zpoplatněny, ale které nutně potřebuji. 2kusy tlakových punčoch na žíly, dlouhé až na stehno, ve 2.kompresní třídě stojí 600,-Kč. Ale pojišťovna proplácí jen 1x za půl roku. Bohužel jsem byl okraden, a 2 kusy punčoch mi byly ukradeny spolu se zavazadlem. Když jsem toto včera říkal ošetřujícímu lékaři na emergency ve Střešovické nemocnici, řekl mi že má ekonomická situace je má věc, a že když si nemůžu punčochy zaplatit, tak žádné mít nebudu, a že mi nohy budou otékat. To mi řekl i přesto, že mám definovánu ze včerejšího dne trombosu, tedy smrtelně nebezpečnou nemoc, a pustil mne domů s tím, že onemocnení nemá akutní charakter. Já mám objemově pravou nohu 2x tak silnější než levou, a pro pana doktora to není akutní stav.
 
Takto si fungování a život v právním státě uprostřed Evropy v dnešní době nepředstavuji. Tedy pokud se nemýlím, středověk už skončil, nebo ne?
 
Dle definice německých občanů, tak jak si z nás Čechů běžně Němci dělají legraci, je Česko jejich malým kasinem. Nevím přesně, co tento výrok znamená. Ale myslím si, že kdyby se vláda zaměřila na to, aby  v České reublice nejmenší příjmy občanů ČR byly na úrovni, rovnající se nejmenším reálným nákladům na jednotlivce-tedy ne nákladům spekulativně tabulkově vykonstruovaným, kterých se v běžném životě dá jen stěží přiblížit, že by tak byla dodržena celá řada ustanovení lidských práv z dokumentu Deklarace lidských práv.
 
Teprve tehdy, až budou tyto mnou navrhovaná pravidla v České republice uvedena do praxe a dodržována, bude naplněno dodržování části evropskými státy ratifikovaného dokumentu Deklarace lidských práv, a snad již nebudou výše zmíněným způsobem porušována lidská práva zakotvená v dokumentu Úmluvě proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, který rovněž státy Evropy včetně České republiky podepsaly, a zavázaly se je dodržovat pod sankcí trestního stíhání v případě porušení.
 
Žádám důsledné vypátrání a potrestání osob, kteří v současnosti provozují výše zmíněný způsob autogenocidního jednání, nebo které se na něm jakýmkoli způsobem podílejí, či v minulosti podílely.
 
Žádám Žádám důsledné vypátrání a potrestání osob, kteří v současnosti provozují výše zmíněný způsob třídní segregace, nebo které se na něm jakýmkoli způsobem podílejí, či v minulosti podílely.
 
Žádám Žádám důsledné vypátrání a potrestání osob, kteří v současnosti provozují zde zmíněný podvod na občany ČR,  i na mně tím že mi vyplácejí částku 2200,-Kč jakožto moje existenční minimum na jeden kalendářní měsíc, i vypátrání a potrestní těch osob, které se na tomto podvodném jednání vůči mně i vůči občanům ČR v minulosti jakýmkoli způsobem podílely. Není tomu tak, z této částky dospělý občan nemůže existovat fyzicky-přežít-období jednoho kalendářního měsíce, a při dlouhodobém životě z této částky zůstat zdráv nelze. Nelze si totiž z této částky připravovat jídla s dostatečnými výžvovými hodnotami pro organismus dospělého člověka. Osobně mám díky snaze přežít z této částky značné střvní potíže, jsem nemocen. Neobdrželljsem od pracovníků státu žádný návod, jak mám přežít z částky 2200,-Kč celý kalendářní měsíc, jaké potraviny si mám kupovat, abych zůstal zdráv.  
 
Co je platné, že občan, který například by dostal životní minimum ve výši 15.000 Kč, ale při vyplňování formuláře žádosti o tuto dávku se ho úředník zeptá, jestli s ním žije někdo ve společné domácnosti, a pokud ano, tak mu dávku jaksi sníží. Ten druhý může být také bez práce, a tak je toto vše potřeba zohlednit.
Spousta lidí dnes bydlí v nájmu bez nájemní smlouvy. Tito lidé dne nemohou čerpat sociální dávky, protože bez nájemní smlouvy jim nikdo sociální dávky nedá. Ale to je diskriminační, protože tito občané nedělají nic nezákonného. Nájemní smlouvu lze uzavřít i ústně. Proto by měli úředníci schvalující sociíální dávky toto akceptovat.
 
Dokud si budou pracovníci státní moci, státní zaměstnanci uzurpovat právo a patent na rozum, a sociální systém nebude kopírovat reálné možnosti občanů na trhu, dokud budou tito úředníci zchytrale občanům ubírat zdávek oproti reálným nákladům na život, do té doby se jedná o týrání občanů a jejich segregaci na kraj společnosti, a o podvod na tyto občany, když částka 2200,-Kč je jim dávána jako jejich existenční minmum. Nikdo nevydrží žít, když jsou  jeho měsíční minimální náklady byť jen o málo jsou vyšší než příjmy.
 
Pracovníci státní moci ČR, politici, státní zaměstnanci, lobisté již zpronevěřili za období vlády postkomunismu částku možná vyšší, než je státní národní důchod ČR. Jeden hanebný příklad: Již mnoho let se hovoří o zrušení anonymních akcií, ale není to něco, co by lobistům a politikům vyhovovalo změnit, tak je vesele máme dál, přesto že se ví, že zde může jít o praní peněz. Na akciovém trhu protečou denně miliardy, miliardy se meziročně poztrácejí korupčně do kapes kriminálních živlů. Některé z nich se vypátrají. Možná, když pracovníci státní moci přestanou nám občanům říkat, že nejsou peníze na to, aby Češi měli existenční minimum na úrovni jejich reálných minimálních nákladů pro život, a zavedou existenční minium pro občana alespoň ve výši 15.000,-Kč měsíčně, možná pak zjistí, že se všem v téhle zemi žije lépe. A pracovití lidé budou rádi vytvářet hodnoty nejen pro sebe, ale i pro své děti. Ale musí se omezit příliv přistěhovalců, jako je tomu v ostatních státech EU, ideálně v Rakousku, kde počet
přistěhovalců-pracovníků jedné profese nesmí národně překočit tuším 7% obyvatel Rakouska.
 
 
Celá dlouhá léta mi byly ze strany pracovníků státní moci ČR odejímány všechny, mnohdy téměř všechny finanční prostředky. Nikdo se mně z úředníků za celou tu dobu nezeptal..,,a z čeho budete Vy a Vaše děti jíst? Za co si koupíte jídlo, když jsme Vám vše sebrali?" A neptají se mne ani teď. Nezajímá je, že jim vysvětluju, že nemohu pracovat zdarma, protože mi odejímají vše a blokují moje bankovní účty. Ale toto je praktická fyzická likvidace mne jako občana, dlouhodobé týrání a mučení, ve snaze mne zkriminalizovat ještě před mou smrtí, a uklidit mne abych nebyl vidět, sadisticky mne tak utýrat, odklidit pak někde moje tělo, způsobem jak jsou tito lidé zvyklí.
 
Takto si fungování a život v právním státě uprostřed Evropy v dnešní době nepředstavuji. Tedy pokud se nemýlím, středověk už skončil, nebo ne? 
 
Žádám o zastavení veškerých probíhajících trestních stíhání vůči mě, a žádám o zproštění všech obvinění, souvisejících s placením mého výživného. Žádám rovněž o zrušení rozsudků o mých dosavadních trestech, v souvislosti s mou vyživovací povinností, a o výmaz těchto trestů ze záznamu rejstříku trestů. Neboť na mne je dlouhá léta, přes 10 let páchána trestná činnost výše jmenovaná, z důvodu které prostě nejsem schopen platit vůbec nic, nebo téměř vůbec nic. V současnosti umírám v ulicích, v podmínkách špíny a bezdomovectví. Kdyby se přece jen stalo, že mne protiprávně výše jmenovaný systém barbarsky nastavený uvězní, okažitě zahájím protestní hladovku, a to až do úplného konce. Jsem nevinný, je na mne páchána trestná činnost mučení a týrání, jsem ze strany státní moci okrádán již zhruba 15 let o veškeré moje příjmy nad rámec zákonně stanovených limitů Jsem tedy poškozený. A jako poškozený očekávám, že navíc nebdu ještě tresně stíhán, trestán. Ale naopak že se mi stát Česká repubika písemně omluví, a že mi vyplatí oškodné za způsobenou újmu finanční, zdravotní , psychickou a společenskou, za ta léta strádání a trýznění v paušální částce 20.000.000,-Kč (Dvacetmilionů korun) 
 
Tento můj dopis Vám píši v návaznosti na mnou podaná trestní oznámení v záležitostech zde uvedených. 
 
Jiří Pelíšek
 
 
 
 
 
 
 
 

 

Zpět