Přepadení městskými policisty a výhružky smrtí a zabitím

 Dne 24. 8. 2013 jsem  jel  ráno brzy po vyspání, po probuzení se a snídaní na ubytovně v Pardubicích z Dukly na svém invalidním vozíku do nemocnice za svojí  babičkou do Pardubické nemocnice  na Interní oddělení - geriatrie, pokoj č. 3, 2. patro. Zde jsem přijel jak píši na svém invalidním vozíku, ke své babičce, která mě velmi schází, na ten pokoj jak píši a na toto patro. Dole v patře č. 0 v přízemí jsem vjel do výtahu na vozíku. Potom, když jsem vjel do výtahu, zmáčkl jsem prstem tlačítko č. 2, čili 2. patro.

Ve 2.  patře jsem vyjel z výtahu. Dveře výtahu se za mnou zavřely. Potom jsem hned spěchal na vozíku ke své babičce na pokoj č. 3, kde jsem pobyl a popovídal si s ní a hlavně pobrečel, jaký mám život od 8 h 0 min do 8 h 30 min. Potom jsem  se s babičkou rozloučil, popřál jí hodně zdraví a na vozíku odjel z pokoje č. 3 z 2. patra zpět přes dlouhou chodbu k výtahu. Zde u výtahu jsem zmáčkl prstem tlačítko na otevření dveří. Potom jsem vjel do výtahu. Dveře se zavřeli a já ve výtahu zmáčkl prstem tlačítko č. 0 čili přízemí.

V přízemí jsem měl již naložen velký náklad na vozíku a špatně se mi jelo. Snažně jsem prosil zde v přízemí nějakého pana Dr, aby mi zavolal sanitku na odjezd domů. Ten mi nevyhověl, tak jsem jel na vozíku s těžkým nákladem směrem k vrátnici z nemocnice ven. Trolejbusem jsem jet domů nemohl, když jsem měl tak těžký náklad a než jsem s tím dojel na vrátnici jelo se mi velmi špatně. Tak jsem dojel k té vrátnici a tam si poprosil paní, aby mi někoho zavolala

Ona mi zavolala Městskou policií č. tel 156, bílá Octavia osobní policejní služební automobil s modrými pruhy. Vůz řidila posádka 4 mužů, kteří mě ihned po vystoupení z auta začali vulgárně nadávat a vyhrožovat mi smrtí a zabitím. Řekli mi : My tě známe vole, když si jezdil na invalidní tříkolce, když jsi coural sám o holích městem venku vole. Zabíjem tě. Dovezem tě utopit vole. Hodíme tě i z vozíkem přes zdymadlo do řeky vole, nebo zhebneš pod rychlovlakem Pendolíno, který jezdí 160 km / h. Nebo tě dáme nohama na koleje vole, a Pendolíno ti urve nohy a ty zhebneš vole v ukrutných bolestech a vykrvácíš vole. Nebo další možnost vole čili ustřelit pistolí palici vole. Toto se mělo stát v sobotu dne 24. 8. 2013 v 10 h 20 min

Když mi takto hrubě vynadali s výhružkami ukrutnou smrtí a zabitím pustili mě samotného bez drže a pomoci na mém vozíku z kopce dolů. Tak jsem zabrzdil celý vozík - 2 brzdy - 1 na levé straně,  2. na pravé staně a jel jsem velmi pomalu se zabržděným vozíku hluboko dolů z z velkého kopce. Měl jsem hrozný strach z hrozného pádu, vážného úrazu nebo dokonce smrti. Tou hroznou jízdou dolů z kopce se mi porouchal a rozbil vozík. Jel jsem po chodníku z toho kopce. Oni jeli vedle mě po ulici ve svém autě a vyhrožovali mi : Za 20 min budeš doma vole, jak jsme ti to řekli, jinak tě zabijem. My jedem do hospody na pivo vole. Potom se přijedem podívat. Když nebudeš včas doma vole, zabijem tě. Tak jsem se strachem rychle odjel na autobus ke Karlovině. Tam ujel 1 zastávku a vystoupil. Potom jsem dojel navozíku na zastávku trolejbusu č. 9, na zastávku Krajský úřad. Zde jem čekal hodinu v teple na slunci navozíku na trolejbusč.9. Ten mě odvezl do ulice na zastávku Husová k věznici . Zde mi pomohl ještě pán z trolejbusu ven na vozíku. Vozík se ihned po vyndání z trolebusu ven panem řidičem úplně celý rozpadl a zaklínil mi nohy. Šli nějací mladí lidé a zavolali mi ve věznici pomoc. Tak potom zase přijela městská policie s vyhružkami zabitím a krutou smrtí a nadávkami vole i se starou sanitkou dokteré mě naložli na uplně rozpadlém vozíku, který trochu složili s nadávkami do volů, klením, vyhrožováním krutou smrtí a zabitím a dovezli mě domů.Zde mě vyklopili.

David Konvalinka

Věry Junkové 447-Studánka

Pardubice

>konec prohlášení

Včera, t.j. ve středu 28.8.2013 jsem panu Davidovi Konvalinkovi zajistil, sehnal, a přivezl domů nové invalidní pojízdné křeslo, tak byl rád, že nemusí doma o chodit o berlích. Na tomto vozíčku bych s ním býval objel jeho potřebné záležitosti, v kombinaci s použitím jeho osobního automobilu. Tuto možnost mu státní zvůle Pardubických státních výše zmíněných mafiánů ale byla odepřena. A z moci úřední teď z pana Konvalinky je vyráběn a transformován člověk mentálně postižený. On nesouhlasil celou dobu s nepořádkem, který doma měl,než jsem k němu přišel.Nechtěl ani žádnou matraci. Vadily mu pachy, co jsou v domě. Ale stará paní Konvalinková již nezvládala vše obstarat. A David Konvalinka se poslední dva měsíce staral hlavně o svou babičku. Tak je poněkud hlopué ze strany úřednice paní Jansové uvádět do žaloby o zbavení právní způsobilosti pana Konvalinku, když ani nemohl zajistit včas a pořádně úklid od té doby, co je jeho babička nemocná. Je to ale spolu s dalšími výmysly účelově zkreslit situaci v doměm obratný prvek do obžaloby, který jistě soudce ocení při odebírání právní způsobilosti pana Davida Konvalinky.

Domnívám se důvodně, že celý zde uvedený státní aparát státních úředníků je zkorumpovanou organizovanou mafií, která vedle své běžné práce provozuje i trestnou činnost. Ale na venek mají napsáno na u autech ,,domácí péče, ,,pomáhat a chránit" a podobně. Navíc mají chování, a vyjadřování hospodských povalečů.  

Udivil mne rovněž přístup ošetřujícího praktického lékaře pana Konvalinky, MUDr. Choceňského vůči němu jakožto ke svému pacientovi ze včerejšího dne, myslím zcela nestandartní.. Pana Konvalinku to také udivilo, byl z toho rozrušený. Protože pan Konvalinka má jisté zdravotní obtíže, a má nepojízdný invalidní vozík, byl jsem mu zajistit u jeho praktického lékaře minulý týden jisté zdravotní pomůcky, které běžně používá a jen bylo potřeba doplnit zásoby. Ale pan doktor Choceňský byl minulý týden na dovolené, a tak jsem jednal o záležitosti se zdravotní sestrou ve vedlejší ordinaci. Vybavila mne však zdravotními pomůckami jinými s tím, že jsou lepší, než ty, co pan Konvalinka běžně čerpá. Trochu mně udivilo, proč mu tedy rovnou běžně nedávají ty lepší. Ale nic jsem neříkal, a doručil materiál panu Konvalinkovi. V úterý 27.8.2013 jsem sháněl pro pana Konvalinku invalidní vozíka, a sehnal jsem pro něho alespoň pro zatím křesílko klozetové pojízdné v hodnotě 4.000,-Kč. Jen mi bylo řečeno paní prodavačkou ve zdravotních úpotřebách, že potřebuje poukaz od praktického lékaře, nebo od lékaře specialisty. Druhý den, tedy ráno v 9 hodin 28.8.2013 ve středu, jsem šel pro poukaz k ošetřujícímu lékaři pana Konvalinky k panu dooktorovi Choceňskému pro ten poukaz na klozetové křeslo pojízdné, s tím, že když poukaz dostanu, hned pro vozíček domácí pojedu.

V ordinaci doktora Choceňského se ale začalo dít něco divného. On mi řekl mezi řečí: ,, ..mají ho pana Konvalinku odvézt do nemocnice, je to domluvený, volali z magistrátu, je to už zařízený, přijede pro něj sanitka." A tím to mělo jako skončit. Pan doktor utrousil tuhle větu, a snad si myslel, že již více o tom nebude řeč. Ale nechápal jsem tu větu. Myslel jsem, že má pan Konvalinka být hospitalizován kvůli jeho fyzickému zdravotnímu stavu. Zeptal jsem se proto: ,,no a jak dlouho myslíte, že by tam mohl Davit být v té nemocnici?" Doktor Choceňský mi odpověděl:,,ne on tam jde na geriatrii jen na kontrolu" Nechápal jsem jen, že David Konvalinka o tomto není informován. Tak jsem mu po příchodu domů přetlumočil, co mi jeho lékař říkal o tom odvozu do nemocnice. Začal se pan Konvalinka zajímat o to, kdy že pro něho přijede sanitka, a kdy v kolik hodin má být na té geriatrii. Podivné však bylo, že jeho ošetřujíécí lékař mu tuto informaci nezodpověděl, i přes to, že se jej David Konvalinka opakovaně ptal. Jediné, co mu lékař pan Choceňský sdělil, bylo, ať si pro tuto informaci zatelefonuje na magistrát Pardubic. Volal tedy na magistrát několikrát, ale opět byl odkázán jinam. Volal tedy zpět po polední pauze panu doktorovi Choceňskému aby mu podal informaci, kdy má jet tou sanitkou na tu kontrolu. Pan doktor Choceňský mu ale odpověděl toto:,,Zavolejte těm sestrám, co k Vám jezděj Vás ošetřovat, ať mi zavolají, já jim to řeknu, a pak se zeptejte jich." Po tomto telefonátu byl pan David Konvalinka doslova zdrcen z toho, jak s ním je jednáno. A já si kladu otázku: ,, to je i jeho ošetřující lékař vmanipulován do této mafiózní mašinérie rozjeté magistrátem města Pardubic paní Jansovou, proti panu Konvalinkovi Davidovi, s cílem zmocnit se jeho majetku tím, že jej za každou cenu nutně a co nejrychleji zbaví svéprávnostii, způsobilosti k pávním úkonům???" Ale vzhledem k tomu, čeho jsem byl svědkem, jak s panem Konvalinkou mluvil a jednal i jeho ošetřující lékař, pan Choceňský, si musím odpovědět, že bohužel ano. I on je součástí této mafiózní skupiny, co usilují v podstatě Davidovi Konvalinkovi o jeho život. Chtějí z něho vyrobit úplného ubožáka, ktzerý o sobě vůbec v ničem nemůže rozhodnoput, a to jen proto aby zamaskovali skutečnost, že místní realitní mafie ve spolupráci s ostatními aktéry se prostřednictvím již zajisté plánované dražby domu pana Konvalinky korupčně napakují na této transakci. Jsou jak utržení z řetězu, a již neznají ani základy lidství. Jednají jak zběsilí, protože jsem jim tam stál v cestě jejich korupčních plánů. Tak mne vystěhovali na ulici, a udělali ze mne násilím s použitím státních ozbrojených složek ministerstva vnitra a městské policie opět občana bezdomovce. A z pana Konvalinky vyrobili tímto způsobem a jeho uvězněním v psychiatrii nemohoucího člověka, který je totálně nyní již závislý jen a pouze na těch lidech, kteří jej unesli, protože já již s nařízením policie pod jejich pohrůžkou že mne zkriminalizují jako lupiče, kdybych se do svého nájemného bytu znovu vrátil, když tam pan Konvalinka teď není, nemohu v domě na něho čekat až se vrátí z nemocnice, protože by mně s největší pravděpodobností nezákonně policie zatkla, a dle sdělení příslušníka policie který se zúčastnil násilného oloupení mne o klíče od domu, by tento policista prý se mnou jednal jako s někým, kdo se do domu vloupal. A to všechno i přes to, že jsem všem zúčastněným na místě se proukázal svým platným občanským průkazem, a platnou nájemní smlouvou, podepsanou majitelem pozemku a nemovitosti, kde mám své nynější zatím přechodné bydliště, i když jsem byl z něho násilím policií a státními orgány vystěhován proti mé vůli na ulici. Po té, co jsem policistovi státní policie předal k nahlédnutí svůjobčanský průkaz, a nájemní smlouvu, si tuto nájemní smlouvu  tento policista ofotil digit.fotoaparátem, pak mi ji vrátil spolu s obč.průkazem. Šel jsem i uklidit tyto dokumenty domů, a branka na zahradu byla stále zamknutá. Jeden z příslušníků městské policie ji přeskočlil, a přilítnul ke mně, začal mi fyzicky brát můj klíč od domu, který jsem měl připnutý na kalhotách, takže mu to nešlo, tak mi tam za to tahal. Nemohl jsem se fyzicky ubránit takové ozbrojené přesile, co se tam sjela na místo. Klíč jsem mu tedy pod nátlakem dal, a druhý klíč, od branky na něj státní policista pokřikoval, že jej mám v zadní kapse u kalhot. Tak jsem mu jej také dal. 

David konvalinka touto policejní razií, tím, že jsem byl násilím vystěhován z domu, a byly mi zcizeny policií a městskou policií klíče od domu, tak ztratil jediného člověka, který mu mohl pomáhat, a který mu fakticky pomáhal žít. Tedy zbavili pana Konvalinku státní zaměstnanci mne, jakožto člověka, který mu pomáhal žít. Nyní je tak úmyslně strategicky, myslím magistrátem města Pardubic, paní vedoucí odboru sociální péče, paní Jansovou vmanipulován do situace, kdy si již nemůže vybírat, a musí se podvolit všemu, co mu naservírují ti, co jej unesli a uvěznili na zamřížovanou psychiatrii Pardubické nemocnice. Je tak ale zároveň zbaven práva postarat se o své finanční záležitosti, které, jak vím, chtěl dát do pořádku. Protože magistrát, ten má strategii vypořádání úhrad drobných dluhů, které David Konvalinka má, jasnou. A tou strategií je dražba nemovitosti, její prodej, samozřejmě že se pak zúčastnění mezi sebou podělí o zisk. V realitní hantýrce se tomuto říká ,,tipařská provize" Toto je můj intuitivní osobní názor. Nikoho nepomlouvám, jen vyjadřuji své pocity a svůj názor občana. A povinností orgánů činných v trestním řízení, je, myslím, tyto indicie všechny prověřit, a eventuelně zabránit případnému korupčnímu jednání, jak zde uvádím. Problém takovéhoto majetku dnes je nejspíš ten, že se za reálnou skutečnou hodnotu dá prodat jen ztěží, protože občané nemají zpravidla tolik peněz pohromadě, a prodej nemovitostí obecně stagnuje. Navíc je zde krásná velká zahrada s ovocnými stromy, přístavky, garáž, 2x kůlna, plyn, a je to dům ve městě. Dle sdělení pana Davida Konvalinky je hodnota jeho majetku ve výši 7milionů korun. Pokud vím, co mi říkal, prodávat, ani rozprodávat svůj majetek neuvažuje, spíš by jej rád zvelebil, a zčásti využil podnikatelsky, aby se dostal ekonomicky z mírně záporných čísel do čísel příjemně pozitivních. A zúčastnění aktéři výše zmíněné razie na adese Věry Junkové 447 dne 28.8.2013 , která trvala od cca 15 hodin do cca 17hodn, zejména pracovníci magistrátu, jsou si moc dobře vědomi toho, že když teď již v domě na uvedené adrese nepobývám z důvodu výhrůžek státní policie o mém kriminalizování, kdybych tam byl, že nemohou ani pana Konvalinku tam pustit z nemocnice zpátky domů. Protože on je invalidní na nohy, a má průkaz ZTP / P . Tím P za lomítkem jsem mu byl doma já. Nyní ale, když mi policie zakázala tam být, už se pan Konvalinka domů nejspíš svobodně sám nepodívá, protože úředníci mumusí zajistit průvodce, nesmí jej ponechat samotného. A proto celé to divadlo. Zbavili pana Konvalinky jeho sv.obodného rozhodování, zbavili ho jeho dosavadního života, násilílím, lstí ho vmanipulovali do zamřížované psychiatrické kliniky v Pardubické nemocnici, a zřejmě mafiózně čekají na to, až pan Konvalinka propásne termín odvolání proti rozsudku okresního soudu v Pardubicích ohledně ztráty jeho způsobilosti k právním úkonům(toto je indicie, ale je velké riziko, že by se toto mohlo takto přihodit). Jeden z policistů státní policie mi při éto policejní razii sdělil, že pan David Konvalinka je napůl dementní. Nikdo v ulici si to ale nemyslí. Ani já ne. Je to inteligentní člověk. Ale když se dostane do stresu, když jej například ozbrojení 4 městští strážníci pustí z prudkého kopce dolů na jeho invalidním vozíku a nedrží jej, při tom mu vyhrožují zabitím, tak věřím tomu, že v takto vyhrocených situacích může jednat zkratově, stejně jako by asi jednal každý člověk v takové situaci. U pana Konvalinky se několikrát denně, minimálně 2x denně objevovali pracovníci pečovatelských služeb. Vždycky mne tam viděli, bavili jsme se, pomáhal jsem jim a panu Konvalinkovi když potřebovali. A i přes toto všechno, a že byli informováni o mém pobytu na této adrese, mne tito úřednci sociální péče města Pardubic prostřednictvím paní Jansové, mě nazvali kumpánem, s nutností mně vystěhovat s domu. S babičkou Davida, paní Emilií Konvalinkovou se také známe, a pokud vím, vřele mně zvala, že mohu kdykoli zde být. Paní Jansová ze sociálního odboru magistrátu města Pardubic si ze své práce dělá svůj majetek, a chová se jako na divokém západě. A městská policie, pokud je mi známo, velmi úzce spolupracuje mimo jiné s magistrátem. Jak je možné, že si jsou sebou tito  státní zaměstnanci tak jisti, že si toto vše bezostyšně dovolí? Možná jsou si jisti tím, že já již brzy zemřu na hladomor, kterým jsem nyní tátem česká republika týrán, a bude ode mne klid. Ale vím, že jim to nedělám jednoduchý, zatím dýchám.

Spravedlnosti a práva se občané české republiky zřejmě ještě po dlouhou dobu nedočkají.  

Jiří Pelíšek